1.

Když jsme před týdnem procházeli Bílé Karpaty, přespávali jsme jednu noc hned vedle vinice. Nu, celý den pršelo, a tak se nám nějaké míň nápadné místo hledat  nechtělo. :-D Ráno, když jsme se balili, uviděli jsme nějakého pána. Nejdřív jsme mysleli, že nám jde dát pěknýho sprďana, že mu chrníme na pozemku... Ale on se jen usmíval a že se jen jde podívat, kdo mu tu spí, že je tady vinař a že je to fajn. Pak odešel. Za pár minut přišel zas. Přinesl nám pytel třešní. Prý na cestu. A že se máme ještě k němu do chajdy stavit "na pohárek". Abychom věděli, vedle čeho jsme to spali :-D A tak jsme šli. Z pohárku se vyklubaly dvě vrchovaté sklenice (povel "to stačí" nezabral :-D) a mimo již zmiňované třešně jsme od něj dostali ještě sušené oskeruše (prý výborné proti průjmu :-)), sušené šípky a dřínky, hrášek, meruňky, ořechy a čerstvé maliny (aneb pohostinná Morava :-D)... Ještě pravil, že má rád tyhle návštěvy, co přijdou po svejch, že dneska už všichni jezdí autem a ti si s ním ani ten pohárek nedají. :-D Táhne mu prý na osmdesát, ale na vinohrad jezdí minimálně obden na kole, stará se o něj... Vyprávěl, co všechno to obnáší. Chajdu si taky postavil sám a hodlá ještě přistavovat. Poradil nám další cestu, povyprávěl, řekl, že za rok se máme zas stavit, a rozloučil se. Odcházeli jsme s plnými batohy a po pohárku se nám hned šlo líp :-D

2.

Dneska v Brně v obchodě se zaučovala nová pokladní. Nu, upřímně, dělala v tom chaos a fronta už byla veliká. Nešla ji změnit páska, namarkovala blbosti, vedoucí jí nadávala... Přesto se usmívala. Ke všemu se ještě kupředu začal drát nějaký postarší pán. Dral se dosti dravě :-D Všechny odstrkoval, nakonec i mě. Pokladní vrazil pět korun a ukázal ji nějaký pečivo. Vynadal ji, jak je neschopná, co si o sobě myslí a tak podobně... A že nemá čas tu tvrdnout. Nikoho se neptal, nikdo kolem ho nezajímal. Jen asi potřeboval demostrovat sám sebe :D A za hlasitého nadávání odešel. (Člověku nezbylo nic jiného, než se nad jeho chováním usmát.)

3.

Na štěstí ten dnešní pán se mi brzo vytratí z paměti a zbude po něm jen mlhavá vzpomínka. Kdežto ten první... O tom jednou budu ještě vyprávět dalším generacím :-D A tak si říkám, že by každý člověk měl mít svůj vinohrad, aby se naučil trpělivosti... A hned by bylo lidem kolem něj líp :)