Minulý týden jsem byla v nemocnici. Původně to mělo být skoro ambulantně. Nakonec se z toho ale vyklubal třídenní pobyt. Nu což, všechno zlé je k něčemu dobré.


Pobyt v nemocnici pro matku dvou malých dětí je totiž něco jako dovolená - celý den se válíte v posteli, nikdo po vás nic nechce, tedy maximálně v mém případě jen to, abyste na něj vyplázli jazyk. :-) No, trochu přeháním. Byla jsem samozřejmě ráda, když mě onen třetí den pustili domů... 

Nicméně v rámci volného nemocničního času jsem narazila na internetu na jeden návod (na což bych doma asi neměla čas). Na dětské rukavice. Stálo u něj, že je to hotovo takřka za 10 minut. Hned mě napadlo, že to je něco pro mě. Vzhledem k tomu, že bych aktuálně měla dopisovat seminárky, mi totiž šicí stroj stojí smutně v koutě. Těch 10 minut mě nazabije a naší starší by se ohromně hodily rukavice ze softshellu (kterého mám doma pytel zbytků).

A tak jsem po příchodu domů zasedla ke stroji. Jenže... Z deseti minut se vyklubalo přes dvě hodiny. A i po tom, v pozdních nočních hodinách, na mě vykoukl výsledek ne valné kvality. Kde se stala chyba?. Ale co,  na ty boby to stačí, utěšovala jsem se.

Jenže ouha. Ráno jsem zjistila, že to nejen nevypadá, ale H. to ani nepřetáhne přes ruku. Chtěla jsem se na to vykašlat. Aspoň, že jsem ušila jen jednu a ne hned obě, to by mě kleplo opravdu.

Ale nedalo mi to. Na tom přece nemůže nic být. Konal se pokus č. 2. Ten ale dopadl ještě hůř než pokus č. 1. Tedy absolutně nevhodný i na boby. Myslela, že s tím fakt končím.

Ale... Pořád to ve mně hryzalo. Přece se nevzdám, obzvlášť, když už jsem to H. slíbila a ona mi asistovala u stříhání i u nějakého šití a těší se. Takže jsem si řekla, že chyba není ve mě, ale v návodu. Zkusila jsem najít jiný návod a... Na potřetí to vyšlo (a dokonce v rekordním čase).

Ta radost!

 

Šití pro malé děti má mnoho výhod. Děti jsou výsledkem nadšené, i když není dokonalý.

A já taky. Navíc jsem nadšená, že je to ušité ze zbytků, budeme moct bobobat a odhrabovat sníh se suchýma rukama a že materiál na všechny troje kusy vyšel na 20 kč (a to mi ho ještě zbylo). Tolik totiž stál onen pytel zbytků, který jsem kdysi koupila, původně na zkoušení aplikací a šití. (plus teda nějaká niť a guma, abych byla přesná)

Vždycky mě ohromně naštve, když se mi něco nevydaří na první pokus. Když nejsou výsledky takové, jaké bych očekávala. Když něčím na první pohled marním čas. 

 Ale zpětně si říkám, že mě ty problémy a neúspěchy, původní nezdary, dají vlastně daleko víc, než kdyby mi to všechno vyšlo hned a já bych ani nevěděla proč. Mám se kam zlepšovat, na čem pracovat. Škoda jen, že si to vždycky uvědomím až zpětně. Ušetřilo by mi to nejedny nervy :-)